Očima ťapky (1)
Když Santa přijde na návštěvu: příběh o jedné epizodě a ochutnávce „poorgastické tekutiny“
Nebyla to úplně běžná návštěva. Včera přišel jeden klient, který vypadal přesně jako Santa Claus a byl to sympaťák z Ameriky. Starší pán, opravdu galantní. Hned na začátku jsme si vše domluvili, on zaplatil, a pak přišla první „výzva“ – začal se svlékat, ale při sundávání ponožek si nevystačil. Bylo třeba asistovat, protože sám si na ně kvůli své postavě nedosáhl. Měl nohy jako pravý děda – fialové žíly, nehty delší než moje nohy (a to mám 160 cm!). Ale co, nejsem žádný hnidopich; všichni máme nějaké drobné nedokonalosti.
Po úvodní pomoci s ponožkami mi vysvětlil, že jeho hlavní potěšení je v uspokojení ženy, ne jeho samotného. Skvělé, říkám si, ale ukázalo se, že pán jde přímo na věc, bez žádných romantických předeher. Přisál se hned na citlivý bod klitorisu - čti blog jako vysavač, bez obvyklého „oteplování“ atmosféry polibky, pohlazením nebo něžnou pozorností. Prostě – okamžitě tam byl a už nepřestal. Trochu jako robot na autopilota, hlava se mu třásla, saje a saje, ale jaksi bez efektu na mě. Ležela jsem, snažila se povzbudivě hekat, ale bylo jasné, že tady se orgasmem - čti blog neblýsknu. Většinou nehraju, protože chlap to pozná, a herečka taky nejsem. Tentokrát jsem udělala výjimku – chytím ho za hlavu, začnu hekat, třesu se jako na elektrickém křesle, nohama mu přimáčknu hlavu a rukama drtím jeho poslední chlupy. „OK, thank you very much!“ řeknu, a Santa byl spokojený.
Potom přišel s dalším přáním – ochutnat moje „poorgastické tekutiny“. Jenže já věděla, že tady nic téct nebude. Improvizovala jsem, plivla si do dlaně, a trošku té improvizované „šťávy“ aplikovala. Pán nadšeně prohlásil „You taste excellent!“ – a já si říkám, bingo. Pak přišla moje řada, abych udělala šťastnou já jeho. Nezůstalo to ale u klasiky; stačilo trochu „vyhonit měkoně,“ protože mu příliš nefungoval. Zakončili jsme to nakonec pěkným pokecem – on mluvil rychlou angličtinou, já rozuměla každé druhé slovo, a tak jsem se držela rady: „Když nerozumíš, tak se usmívej a kejvej.“
Přetáhli jsme o 15 minut, což je v tomhle byznysu asi taková vzácnost jako vidět maséra v plné parádě! Na závěr jsem mu ještě pomohla s ponožkami, pán se třikrát vyprázdnil, aby byl připraven na cestu domů, a rozloučil se s úsměvem.
